Z blízkého okolí

Z nejbližšího okolí rozhodně stojí za návštěvu studánka Královka s kapličkou, ke které se váže stejnojmenná pověst. Studánku i kapličku bychom našli v březovém hájku nad obcí Líský, asi 2 km vzdáleném od Pozdně. Studánka je vyznačena i na turistických mapách. Přímo v obci stojí za povšimnutí  hezky opravená zvonička.

Jde o přírodní památku rozkládající se na 10,9 hektarech. Vyhlášena byla v roce 1988 na ochranu teplomilných rostlinných a živočišných společenstev slínovcových, tzv. bílých strání, s výskytem řady vzácných a ohrožených druhů.

Chráněné území tvoří k jihu orientované stráně v délce asi 700 m východně od obce Milý. Nejcennější částí území jsou vystupující slínovcové skalní stěny, sutě a suťové osypy, kde se koncentruje výskyt vzácných druhů rostlin, kupříkladu hvězdice chlumní, trýzele škardolistého, bělozářky větevnaté, zimostrázku alpinského a vstavače nachového. Převážná část je porostlá teplomilnými křovinami s výskytem chráněného dřínu. Převládajícími druhy jsou však svída krvavá, hloh jednobližný, dřišťál obecný.

Území bylo v minulosti využíváno jako pastvina a sad. Chráněné území je zajímavé i zoologicky, zvláště bohatě je zastoupena fauna bezobratlých a ptáků. Z bezobratlých se zde například vyskytuje cikáda chlumní, krasec Anthaxia nilidua, z ptáků pěnice vlašská, strnad zahradní. Vzácně se vyskytuje plšík lískový.

Asi pět kilometrů od Pozdně leží obec Třebíz. Patří k velmi starým vsím. První zmínka o ní je již z roku 1183. Dodnes si uchovala svůj starobylý ráz s rozlehlou parkově upravenou návsí, lemovanou charakteristickými lidovými stavbami Slánska. V letech 1969 - 75 tu byl zřízen skanzen - Národopisné muzeum, součást Vlastivědného muzea ve Slaném. Do souboru patří i rodný domek Václava Beneše Třebízského (1849-84) s expozicí o jeho životě a díle, dále kaple sv. Martina z roku 1754 s lidovým sakrálním uměním. Každý rok koncem jara se tu koná tradiční třebízská pouť s bohatým národpisným programem. Na návrší nad vsí je Třebízského pomník z roku 1892 a v jeho blízkosti srpovitý příkop po gotickém hrádku. Ve skalách na úpatí vršku jsou sklepy a barokní reliéfy.

Pojedeme-li z Klobuk po silnici směrem na Telce, kousek za vsí po pravé straně v poli najdeme osamocený vztyčený kámen, považovaný za pravěký menhir - kultovní předmět snad z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Asi 3 m vysoký špičatý kámen je tvořen nepravidelně vrstveným, tmavě červenohnědým arkózovým pískovcem, jaký se nikde jinde v blízkém okolí nevyskytuje. Svou výškou je jednoznačně největším menhirem na území České republiky. Vrstvy probíhají kolmo k zemi, takže je zřejmé, že skalní jehla není v přirozené pozici a že balvan byl vztyčen lidskýma rukama. Vysoké kamenné sloupy zvané menhiry se vyskytují v pravěkých megalitických kulturách. Nejznámější pocházejí  z Anglie a Francie, kde zřejmě sloužily k rituálním účelům, hovoří se i o jejich významu pro astronomická pozorování. Klobucký Kamenný muž míval dřív kolem sebe kruh z menších kamenů, které však už dávno vzaly za své. Okolí sloupu zkoumali i archeologové, nenašli však nic, co by mohlo o minulosti této památky vypovídat. Pověst tvrdí, že se Kamenný muž každý rok pohne o krok velký jako zrníčko písku směrem ke Klobukům. Až dorazí ke kostelu, nastane prý konec světa. (Čerpáno z knihy "999 turistických zajímavostí České republiky").

V okolí lze nalézt několik zachovalých dřevěných zvonic. Pyšní se jimi obce Hořešovice, Kvílice, Tuřany a Neprobylice. Neprobylickou zvonici na návsi s kamennou podezdívkou nelze přehlédnout. Pochází z roku 1890 (kopie starší stavby), s renesančními náhrobníky a třemi velmi starmi zvony. Zde též stával středověký neprobylický kostel. Nad vsí lze rovněž spatřit kostel sv. Ducha z roku 1741, upraven byl v 19. století.