Založení obce a šlechtické rody

Pozdeň

První zmínky o obci Pozdeň (Pozdeň, lat. Pozdna), pocházejí již ze 13. století, kdy zde byl v době vlády Václava II. roku 1289 vystavěn kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Kostel dal vystavět Jaroslav Plichta ze Žirotína, patronát nad ním však později přenechal klášteru sv. Kláry v Panenském Týnci. Roku 1352 zde byla založena fara a kostel se stává farním, ale po husitské době je kostel opět uváděn jako filiální příslušející k výše zmíněnému klášteru.

Mezi místními lidmi se dodnes traduje pověst o tvrzi Sulislava z Pozdně. Věrohodné prameny však o tomto zemanovi mlčí. Domněnku o zdejší tvrzi však posiluje nález základu 2 m širokých zdí na parcele č. 49.

K roku 1443 je připomínán Albert, syn Jana, řečeného Záviše z Pozdně. V letech 1437 až 1453 je zmiňován Aleš Hříč, řečený Hurth z Pozdně, v 16. století Václav Pozdeňský z Knovíze. Erbovním znamením vladyků z Pozdně byl hříč.

   V druhé polovině 17. století vlastnil zdejší obec Zikmund Fridrich      hrabě ze Saurau, jemuž patřilo i panství Vraný. Po jeho smrti           prodala jeho manželka celé panství Janu Jiřímu hraběti z Clary - Aldringen, pánu na Teplici         a Lenešicích. Jeden z jeho potomků držící zdejší panství Johann Filip, zde nechal roku 1718 opět založit faru a také školu. Od této doby byl zdejší kostel opět farním. Z obcí ke zdejší faře patřily také Jedomělice, Hřešice, Líský a Bilichov.

Roku 1754 prodaly dcery a dědičky Johanna Filipa Pozdeň kapitule sv. Víta v Praze. Velkostatek tvořící Pozdeň, Líský a šest usedlostí ve Hřešicích byl připojen k panství kapituly ve Vraném. Kapitula převzala také patronát nad zdejší školou až do roku 1865, kdy ho postoupila místní školní radě.

Po reformě státní správy v roce 1849 příslušela Pozdeň do Slánského hejtmanství a k Okresnímu soudu do Nového Strašecí. Od roku 1949, kdy vstoupila v platnost nová správní organizace státu, náležela Pozdeň do okresu Slaný, po reformě z roku 1960 do okresu Kladno.

V roce 1949 bylo v Pozdni založeno Jednotné Zemědělské Družstvo (JZD), které se později sloučilo s JZD  Rudý Říjen Hořešovice. Z těchto dob se v obci dochovala sušárna chmele, výkrmna prasat a kravín.

Hřešice

Hřešice leží na cestě z Pozdně do Srbče. Ves se poprvé uvádí roku 1266. Další zprávy o ní jsou uvedeny až roku 1362. Ve 14. století stála ve Hřešících tvrz, kterou i s částí vsi získal Petřík z Hostivaře. Ta zanikla ještě v 15. století. Ferdinand Velc uvádí, že k tvrzi patřil také pivovar, jehož sklepní zříceniny se nalézají v čísle popisném 12. Z hřešických pověstí  je asi nejznámější "O odvážné dívce".

Své tragické příběhy napsala v obci i druhá světová válka. Kaplička ve vsi a  Boží muka při výjezdu ze vsi směrem k Srbči jsou bez datace.

Hned za vsí směrem na Srbeč je "Babinecký" rybník. Hřešice a Srbeč jsou od sebe vzdálené 3 km. Na této trase se můžeme ještě zastavit u Dubového nebo Spáleného rybníka. K Dubovému rybníku se váže pověst "O dubové chaloupce".

Clary- Aldringen

Rod výrazně zbohatlý v době pobělohorských konfiskací a v dalším průběhu třicetileté války. Jeho členové byli po Bílé hoře ve významných funkcích císařského dvora nebo mu prokazovali věrné služby. Zástupci rodu doposud prokazatelně žijí.

Jan z Aldringen, původem z Lotrinska, císařský generál ve třicetileté válce, byl muž udatný, vzdělaný, avšak úlisný, příkrý a sobecký, jenž ze záhuby Valdštejnovy kořistil měrou nemalou. V roce 1627 byl povýšen do panského říšského stavu, přičemž byl jeho původní erb s vlčími udicemi polepšen o tři stříbrné hvězdy ve 2. a 3. modrém poli čtvrceného štítu. V roce 1632 získal hraběcí titul a v roce 1634 zkonfiskované panství Teplice. Téhož roku zahynul v bitvě se  Švédy u Landshutu. Jeho sestra Anna, dědička panství, se podruhé provdala roku 1657 za plukovníka Jeronýma Claryho, jehož předkové pocházeli  z Itálie. Po sňatku převzal Jeroným titul a erb hrabat z Aldringenu. Jeho syn Jan Jiří získal v roce 1666 celé teplické panství s povinností spojit erb a jméno obou rodů. V roce 1945 bylo teplické panství a další majetek v Čechách rodu zabrán.

Aldringenové čtvrtili dvě černá vlčí železa, prostrčená korunkou ve zlatém poli se třemi zlatými hvězdami v poli modrém. Claryové měli čtvrcený štít, tři modré šindele ve zlatém poli a stříbrnou, šikmou položenou věž v modrém poli. Při spojení erbů v roce 1666 tvořila pole Aldringenů horní polovinu štítu, pole Claryů polovinu dolní, mezi ně byl položen červený pruh a zlatý srdeční štítek s říšským orlem, na jehož hrudi byl rakouský štítek s písmenem F. Klenoty byly tři: ruka držící vlčí železa s korunkou (Aldringenové), ruka držící zlatý praporek s modrými šindely a modrý praporek se třemi hvězdami (Claryové) a černý říšský orel.

Pánové z Žirotína

Starý, významný, český šlechtický rod sídlicí v Čechách, nebo na Moravě (případně na celém území Českého království) před Bílou horou - do roku 1620.

Český panský rod, jehož předci se uvádějí v první polovině 13. století na Hořovicích, kde na přelomu 13. a 14. století postavili hrad. Habart založil koncem 13. století hrad Žerotín na Slánsku a nedaleko městečko Panenský Týnec. Plichta doprovázel roku 1322 krále Jana Lucemburského do Bavor a padl v bitě u Mühldorfu. Ofka byla provdána v plovině 15. století do rodu Lobkoviců, kteří na svůj znak přijali žirotínskou orlici položenou kosmo.